Hledání pravdy o lidské podstatě je staré jak lidstvo samo. „Poznej sebe sama“, heslo, které provází hledajícího člověka odnepaměti, lepidárně ukazuje, jak touto cestou můžeme dojít k sjednocení se svou pravou Podstatou, s všeobsahující Jednotou. Klíče k univerzálnímu poznání mohou být různé, jedním z nich je prastaré učení devíticípé hvězdy – enneagram.
Učení o enneagramu pochází z esoterické tradice duchovního hnutí súfí, mystického proudu islámu, ale jeho kořeny jsou starší. Tajemství enneagramu bylo střeženo po celá staletí, předávalo se ústní tradicí mezi zasvěcenci a až v posledních desetiletích minulého století došlo k jeho „objevu“ pro západní civilizaci. Slovo enneagram pochází z řečtiny, ennea je číslovka devět a grammos znamená body. Devět bodů je sestaveno do tvaru hvězdice, v níž jsou body pospojovány podle určitých zákonitostí, které ukazují na stádia, jimiž prochází každý proces v materiálním, duševním a snad i duchovním světě.
Perpetuum mobile? Nebo šance růstu?
Enneagram je kruh, v němž proudí energie. Učení o enneagramu vychází ze základního předpokladu všech duchovních nauk, že lidé jsou stvořeni k obrazu božímu, jsou součástí božského (Boha, Jednoty, Kosmického Ducha, Kosmu, esence, Prapodstaty…), ale z určitých příčin ztratili spojení s Jednotou a dalším vývojem se snaží tuto jednotu získat. Protože si však lidé vesměs v běžném vědomí neuvědomují tuto základní ztrátu, podvědémí vytváří náhradní programy, s nimiž budují své „nepravé já“, aby ve světě mohli přežít. Toto nepravé já, nazývané v esoterice ego, v psychologii osobnost, se tak vlastně stává překážkou k dosažení jednoty „pravého“ Já v nás s kosmickým Já Jsem. Enneagram nabízí možnost, jak poznat past, v níž dlí moje falešné přesvědčení o tom, kdo jsem, a kterou „branou“ či prahem mohu své skutečné Já poznat a sjendotit se s ním.
Cesta je těžká a bolestná, ovšem jejím cílem je skutečné štěstí jednoty, o něž se tak marně pokoušíme každodenními zápasy. Enneagram je schéma, které ve své jednoduchosti zračí složité procesy. Zaměříme-li jej na lidskou psýchu, dovnitř člověka, ukáže nám hluboké pozadí psychologických schémat, v nichž žijeme. Je však zároveň zdrojem poznání, jak můžeme objevit svůj skrytý potenciál a vydat se přístupnými cestami k vyšším stavům vědomí, k poznání Pravdy.
Devíticípá hvězdice popisuje devět lidských typů, které si lidský rod vytvořil pro své přežití ve světě. Můžeme tuto typologii tedy chápat jako součást sakrální psychologie.
Každému z těchto devíti typů se jeví svět naprosto jinak. Devíti způsoby může totiž dojít k odtržení s Jednotou a prožívání reality. K sjednocení vede pro každý typ jen jeho cesta, cesta jeho typu, proto je důležité, aby každý, kdo začne s enneagramem pracovat, zkoumal nejprve to, co je na něm jako na člověku charakteristické, co tvoří jeho hlavní rys osobnosti a jakými způsoby si vytváří svůj osobní svět, tj. jaké obranné mechanismy používá. Je třeba nejprve k „návratu domů“ nalézt svůj typ.
Je otázkou různých náhledů, proč se v životě stáhneme do určité enneagramové brány (bodu), zda se jedná o vliv traumat z dětství (jak to vykládá hlubinná psychologie), nebo si své mechanismy přinášíme jako karmu z předchozí existence (jak to lze vyložit z reinkarnační teorie), či jsme prostě svým typem „obdarováni“ shůry. Osobně jsem na základě desítek horoskopů shledala, že si typ přinášíme již do života a rodiče jen splní naše „zadání“.
Bolestné prožívání a prociťování nepramení z naší vůle, ale z obranných mechanismů našeho malého já. Patří k součásti lidské povahy, že člověk je k vlastním chybám slepý, proto se o nich dozvídáme od druhých, a nechceme-li je vidět a slyšet, zažíváme je pak ve svém životě jako osudové zkoušky nebo rány (ztráty, omezení, bídu, nemoc, smrt).
Enneagram nám umožňuje uvědomit si vlastní chyby a omezenosti. A dává nám zároveň poučení, jak se jich postupně zbavovat, přetvářet je ve spojnici s tím nejvyšším v nás i mimo nás.
Enneagram nám také říká, na jakých kvalitách stojí naše pravé Já, o co se můžeme v sobě opřít, co nás nezklame. Většinou své schopnosti potlačujeme, nevíme o nich, v lepším případě je využíváme podvědomě a nesystematicky.
Typologie
Jednotlivé body enneagramu nemají jméno, proto se používá číslic nebo označení hlavního rysu osobnosti.
Typy enneagramu
Typ 1 (Perfekcionista) – jeho branou k Jednotě je trpělivý vnitřní klid. Touží niterně prožívat (božský) klid. Usiluje o dokonalost ve všech směrech a za každou cenu. Nepřiměřeně se jej dotýká kritika, a tak se naučil přísně se pozorovat, aby se vyhnul chybám, kterých by si druzí všimli. Má v sobě vnitřní systém stálého dohledu, navenek kritizuje jen ty druhé, je přesvědčen, že ti, kteří se chovají po svém, svévolně podvádějí. Jednička je přesvědčena, že existuje pro každou situaci jedno správné řešení. Čas nesmí být promrháván, kdo neumí dodržovat harmonogram Jedničky, vyvolává její zášť. Typ 1 směřuje pozornost stále jen k tomu, „co by se mělo udělat jako správné“, z čehož pramení její rozmrzelost a nedůtklivost, které přerůstají ve zlost (hněv), jež ale není správní, proto ji typ 1 za každou cenu potlačuje. A to zvyšuje jeho stále větší napětí duševní i fyzické.
Perfekcionista si vytváří obranný mechanismus dvou já: ustarané já doma, hravé já mimo domov. V intimních vztazích typ 1 ztotožnil lásku s dobrým chováním, nemůže uvěřit tomu, že by jej partner miloval takového, jaký je a přijímal dobré i špatné stránky jeho povahy, neboť on to také neumí, chce dokonalého partnera a pokládá jeho slabosti nebo nevhodné vlastnosti za naschvály. Partnerství je tak protkáno hněvivými výčitkami a hádkami, nebo aspoň nedůtklivými narážkami.
Neustálá snaha o dokonalost činí perfekcionisty dobrými učiteli nebo kazateli a samozřejmě účetní, protože je třeba dojít vždy ke správnému výsledku. Jak se pozná? Typ 1 se identifikuje s životním postojem „Mám pravdu.“
Typ 2 (Dávač) – jeho branou k Jednotě je svobodná vůle, která vychází z prožitku pokory. Dvojka se naučila dokonale odhalovat nálady druhých a přizpůsobuje jim své pocity, aby dosáhla jejich uznání, že ji potřebují. Pochlebuje, a tak manipuluje (dávám, abych získal) a cítí velikou pýchu za to, že umí být citlivá a neagresivní, emaptická. Ve skutečnosti jen potlačuje své potřeby kvůli druhým a žije tak životy svých blízkých. Vybudovala v sobě zvyk měnit se podle nálad druhých (mnohočetné ego).
V intimních vztazích je neodolatelně svůdná.
Jak se pozná? Typ 2 se identifikuje s životním postojem „Pomáhám.“
Typ 3 (Vykonavatel) – jeho branou k Jednotě je naděje, uvěřit, že je v něm nadosobní síla, které můžu důvěřovat. Protože typ 3 nedůvěřuje ničemu a nikomu, ztratil poctivost (upřímnost). Trojka je zaměřená na činnost, výkonnost, image a materiální zabezpečení. V zájmu získání prestiže zcela opouští své pravé Já a skutečné pocity a hluboké city. Je dokonalým hercem, umí zahrát jak perfektního milence, tak důvěryhodného obchodního partnera. Hraje sám před sebou a věří roli, jíž hraje, že je to jeho Já. Zákonnost a mravnost si umí přizpůsobit svým potřebám. Přesuny pozornosti se dějí z jedné činnosti na druhou a mají charakter mnohofázové činnosti. Hlavně se nesmí objevit volné místo, to je typ 3 uveden ve zmatek. Je přesvědčena o správnosti všeho, co koná, aniž si uvědomuje motivy svého jednání. Je prototypem „úspěšného“ západního člověka (workholik).
Jak se pozná? Typ 3 se identifikuje s životním postojem „Jsem výkonný/á.“
Typ 4 (Romantik) – aby mohl typ 4 vybřednout ze svých citových zmatků, musí projít branou vyrovnanosti, zbavit se afektovanosti a nalézt původní přirozenost. Typ 4 je prototypem tragického umělce, touží po velikých ideálech, ztotožňuje se s nejvyššími osobnostmi světových dějin, cítí se být součástí lidské duchovní (umělecké) elity. Hlavním rysem je melancholie, do níž upadá především při nekonečných cyklech zklamané lásky a zneuznání. Hlavním motorem k činnosti je závist (druzí mají něco, co já nemám). Žije především v minulosti nebo v oparech budoucnosti. Má ryzí cit pro krásu a harmonii, pro hlubiny citových lidských prožitků. Vyskytují se nejčastějí mezi umělci, ale jsou to také dobří psychologové a terapeuti.
Jak se pozná? Typ 4 se identifikuje s životním postojem „Jsem jiný/á.“
Typ 5 (Pozorovatel) – jeho vyšší mysl se blíží základu Jednoty vědomím vševědoucnosti, která je nestranná. Osobnost je však sevřená skrblictvím a lakotou (ve všech svých formách duchovní, myšlenkovou, citovou, materiální). Ego Pozorovatele je jako hrad, v němž si člověk soukromničí, rozhoduje o tom, koho a co vpustí a kdy, na jak dlouho a co bude předmětem hovoru. Jeho svět je přísně sestaven do logické struktury, vše, co by tuto rozumnou konstrukci narušovalo (city, alternativní přístupk životu aj.), je zesměšněno, poníženo, vytěsněno (hnutí Sysifos). Typ 5 má naprosto oddělené životní sféry, kde se např. jednotliví přátelé navzájem neznají.
Pozorovatel si ke světu vybudoval emoční odstup, jakmile dojde k citově vyhrocené situaci, typ 5 přestane reagovat, stáhne se a jen pozoruje. Je-li po „akci“, dovolí svým citům se projevit v přísném soukromí a začne je zpětně rozebírat. Pozorovatel nemůže žít bez soukromí, tichého domova, zastrčené pracovny nebo chalupy na samotě. Jakmile si však vytvoří vztah, je to pro něj vztah na celý život. Lidé tohoto typu se zaobírají především teoretickými úvahami, pracují jako vědci, technici, psychiatři, jejich symbolem je moudrá kniha.
Jak se pozná? Typ 5 se identifikuje s životním postojem „Vidím do všeho.“
Typ 6 (Loajální skeptik) – se bojí věřit, že svět, lidé, situace jsou dobré. Musí se tedy naučit víře a statečnosti. Typ 6 se bojí jednat sám za sebe, z toho vyplývají dvě možné reakce tohoto typu: buď si najde silného vůdce (ochránce), nebo svůj strach zastře tím, že koná riskantní činnosti. Je stále na pozoru, nejčastěji pozoruje, naslouchá, vnímá. Je pesimista. Vnitřní radary mu dovolí uvidět skryté motivy a slabá místa druhých a uzpůsobit své reakce tak, aby už předem vytvořil situaci, že nebude napaden (vyvolán, kritizován, vyloučen aj). Má potřebu jasně uspořádané hierarchie, kde se cítí dobře v podřízené pozici (strach z rozhodování). Obranným mechanismem je pro šestky projekce: vidí v okolí to, co si samy utvořily v mysli, nikoli objektivní stav. Bojí se úspěchu, lichocení je jim podezřelé, jednají váhavě nebo střemhlavě.
Jak se pozná? Typ 6 se identifikuje s životním postojem „Konám svou povinnost.“
Typ 7 (Požitkář) – je typ věčného dítěte, které věří, že vše dopadne dobře a v jeho prospěch. Je rozený optimista, vytváří si o budoucnosti iluze, které pokládá za své plány, které se „nějak“ naplní. Je mu třeba, aby se tvrdou prací a střídmostí přesunul ze svého zaujetí sebou k vyšší mysli. Sedmičky touží po jediném – mít stále dobrý pocit, tak v sobě udržují množství otevřených možností a nejdou nikdy moc pod povrch. Umějí se ze svých problémů „vymluvit“, a tak mají pocit, že něco vyřešily. Mají pro druhé osobní kouzlo v projevu lehkosti a znevažování autorit, a tak jsou oblíbenými společníky. Zodpovědnosti a práci se vyhýbají, jsou idealisté žijící ve snech o tom, co bude, nemají ovšem trpělivost a vůli uskutečnit své touhy, jen hltají jeden požitek za druhým. Jsou náchylní propadnout návykovým látkám (drogy, alkohol, sladkosti).
Jak se pozná? Typ 7 se identifikuje s životním postojem „Jsem šťastný/á.“
Typ 8 (Šéf) – ústředním tématem života tohoto typu je kontrola a moc. Osmička sází na tvrdost. Hlavní zbraní je řada neotřesitelných argumentů, s nimiž prosazuje své řešení. Brána k Jednotě se proto pro osmičku nezývá nevinnost (nevinní vstupují do nových situací bez předsudků a očekávání, jsou otevření). Tomuto se typ 8 stále brání. Láká jej konfrontovat druhé svým nekompromisním postojem, provokovat k neúnosnosti, stavět se do role ochránce slabých proti nespravedlnosti, aby se sám cítil mocný. City se projevují až po dlouhém období bojů „kdo s koho“, a to ve formě ochrany druhého. Šéf se může jevit jako pomstychtivý, lačnící po požitcích a přímočaře jednající, ve skutečnosti v sobě stále skrývá malé zraněné dítě, které se musí bránit okolnímu světu.
Jak se pozná? Typ 8 se identifikuje s životním postojem „Jsem silný/á, mocný/á.“
Typ 9 (Prostředník) – neví, že jeho pravým spojením s Jednotou je láska, jíž je nutné projevit, uskutečnit. Odlišit podstatné od nepodstatného mu činí potíže, přibírání stále nových a nových aktivit, aniž by něco opustil, jej nakonec vede např. ke sběratelské vášni, ať se to týká známek nebo univerzitních titulů. Hlavně oddálit to, co je nejdůležitější – cestu do nitra. Energie se zadržuje, hněv nedává najevo, jednoznačné postoje se neukazují. Jde o snahu udržet rovnovážný stav, aby se obstarávaly nepodstatnosti. Dostane-li se do problémů, musí přijít pomoc zvenčí. Typ 9 svůj potenciál vlastně zadržel, a tak se jeví jako líná a lhostejná. Ve vztahu se rozplyne v partnerovi, chce vnímat jen jeho pomoc a náklonnost, a dostane-li je, miluje druhé pak ze zvyku.
Jak se pozná? Typ 9 se identifikuje s životním postojem „Jsem spokojený/á“
Bod stresu a bod uvolnění, křídla
Enneagramu nejde o popsaní základních typů osobnosti, jednalo by se jen o další z mnoha psychologických typologií. Geniální na enneagramu jsou linie, které jednotlivé body spojují.
Ty nám ukazují, jak jsou jednotlivé typy podmíněny svými protiklady, kompenzujícími typy. Všichni jsme zažili, že v zátěžových situacích zčistajasna jednáme zcela odlišně, než je tomu v dobách relativního klidu a pohody. To se naše vědomí přesunulo z bodu našeho typu po směru šipky k reakci našeho stresového bodu. Například umělecká čtverka v době stresu nevědomě upadá do záporných prožitků typu 2, trvá-li stres dlouho, uvěří tomu, že jejím životním úkolem je pomáhat, a tak se přehnaně stará o druhé, nutkavě s nimi manipuluje, aby se pro ně stala nepostradatelnou. Ale její chování není její, ve skutečnosti jí jde o to, aby byla oceňována a podporovaná těmi, kterým slouží, protože však tlak nefunguje, jak očekává, milovaný objekt nakonec opouští nebo nenávidí, je nespokojená, afektovaná, citově deprivovaná a sebeobviňující (má sklon k anorexii). Marně hledá cestu ke svému vyššímu Já, ke svým skutečným potřebám, osobnost ztratila schopnost nalézt skrze bránu typu 4 přístup ke svým esenciálním potřebám, které nejsou v obětování se pro druhé, ale v nalezení vlastní vyrovnanosti a přirozenosti. Uvědomělý Romantik naopak čerpá posilu především z bodu svého uvolnění, tj. typu 1, učí se žít v řádu, v němž uzná, že upadání do melancholie a náladovosti je nárazníkem, kterým se brání světu. Jakmile pochopí, že hodnoty jsou více než přemrštěné city a píle je stejně důležitá jako inspirace, je na pravé cestě k Jednotě.
Důležité je také vědět, jak velký vliv na nás mají také naše tzv. křídla, tj. typy vedle nás sousedící. Můžeme si to ukázat třeba na příkladu typu 3 – úspěšný vykonavatel, herec, jenž tolik miluje „koupel v davu“ (herec, podnikatel, manažer, politik apod.) má potřebu občas (si) dát najevo zájem o druhé a sponzoruje dobročinný spolek či ústav pro postižené (typ 2), zároveň může mít potřebu vypadnout z kolotoče pracovního vypětí do společnosti nezávazných vztahů, které mu navíc vylepší image, a tak prožije večírek s uměleckou bohémou (typ 4), někdy obě křídla spojí v jednu akci: stane se mecenášem talentovaného umělce.
Univerzálnost enneagramu
Enneagram vypovídá také o stavu současného světa, jeho základní trojúhelník spojuje body 3, 6 a 9, které v globále zosobňují na jedné straně dravý a výkonný západní svět s jeho nutkavou potřebou vyrábět.
Důsledkem je konzumerismus a nepřístupnost citů, které se nevyjadřují, jsou zablokovány (typ 3), na druhé straně je typ 6 reprezentován davy a celými národy, které žijí v permanentní úzkosti ze současného světa, z ohrožení, v nedůvěře vůči mocenské hierarchii a ideologiím nebo naopak uvěří a přimkou se k mocnému ochránci (vůdci, diktátorovi, guru), třetí bod trojúhelníku je 9, který reprezentuje jak tzv. třetí svět, který ustrnul v jakési lenosti vývoje, setrvává na starých vzorcích a tradičních rituálech v domnění, že setrvačnost je nekonečná a nevede ke konfrontaci, tak ve své vyzrálejší formě v touze lidí po sjednocení protikladných principů (např. hnutí new age). Hlavní hříchy těchto tří enneagramových bodů jsou strašáky a pastmi současného lidstva: lež (podvod), strach (úzkost) a lenost (odmítání odpovědnosti). Naštěstí enneagram zná jejich protipól: opravdovost (poctivost), odvaha a čin, kterými můžeme pohnout jak ve svém nitru, tak v důsledku s celým světem.
S enneagramem se lidé teprve učí zacházet, objevovat jej, propracovávají jednotlivé možnosti jeho využití (partnerské vztahy, terapie, christologie apod.). Zajímavé bude srovnat jeho poznatky s homeopatickými nebo astrologickými charakteristikami. Enneagram je živým organismem, otiskem „devíti tváří duše“, . Je systémem, který můžeme přijmout jako zrcadlo nás samých. Súfíjci věří, že tento obrazec je přímo tváří Boží.
My se můžeme stát božími, když v sobě rozvineme všechny kladné potence své jedinečné individuality v souladu s obrazem jednotlivých typů. Enneagram nás tak v jiné formě vlastně zase učí staré okultní moudrosti, že co je „mimo mě, je také ve mně a co je ve mně, je také mimo mě.“
Jitka Stehlíková
Pár perliček moudrosti súfí
Byl jsem skrytým pokladem a toužil jsem být poznán. Tedy jsem vytvořil Stvoření, abych mohl být poznán.
Božský výrok – Korán
Byl jsem sebou k sobě vyslán za posla. A má podstata se mi vyjevila mými znaky.
Súfíjský mudrc ze 13. století
Jednou se zeptali al-Ghalálího: „Co ses naučil od súfíjců?“ Odpověděl: „Dvě věci. První je ta, že čas je jako meč, když se jím neprosekáš, skolí tě k zemi. Druhou věcí, kterou jsem se naučil, je, že když nezapojíš své já pro dobro, zaměstná tě zlem.“
Třicet let jsem strávil hledáním Boha, a když jsem po uplynutí této doby otevřel oči, zjistil jsem, že ve skutečnosti On hledal mě.
Súfíjský mudrc z 9. století