Lidské slovo má tvořivou moc, dokáže stvořit vztah. Lidské společenství je utvářeno řečí. Proto je tak důležité, co říkáme, jak, kdy a komu. Dítě rostoucí v našem těle je přímo napojeno na vibrace naší řeči.
Dítě v matce přijímá každý podnět. Těhotná žena by měla být velmi pozorná na všechny zvuky, slova, otřesy, pohyby. Dítě cítí vše, co k němu přichází zvnějšku, i když je to tlumeno plodovou vodou a tělem matky. Nejen vnější podněty, také vnitřní psychický stav matky přináší človíčkovi neznámé vzruchy. Ten roste a vytváří své orgány, svou paměť, paměť těla. Při regresní terapii lidé „vzpomínají“ na hluboké zážitky ve svém prenatálním vývoji, vybavují si, co prožívali. Jejich paměť vše uchovala v podvědomí.
Vnitřní rozhovory
Každá nastávající matka vnímá své pocity vůči neznámému životu v sobě. Uvědomuje si svůj „jiný stav“ stále častěji, ale je to spojení chaotické, nárazové. Rozhodneme-li se ovšem prožít své těhotenství plně, toužíme být ve spojení se svým dítětem neustále. V kolotoči povinností je nejsnazší umět kdykoli zaměřit pozornost na svůj dech. Chvíli jej pozorovat, tím se naše rozbouřená a do světa obrácená mysl postupně utiší, víry myšlenek se zpomalí, dech se samovolně prohloubí a tím zpětně zase zklidní nás. V takových chvílích je dobré, když žena na sebe a své dítě promluví, třeba v duchu, s vnitřním úsměvem. Nemusíme ani používat slova, pocity libosti, radosti a štěstí človíček v nás vnímá zcela bezprostředně. I on vysílá k matce duchovní a duševní energie. Mnohá maminka „slyší“, co jí její dítě sděluje. Je to intuitivní rozhovor. Někdy žena přemýšlí o nějakém problému, trápí se. Jakmile opustí logické uvažování a napojí se na své dítě, z nitra může přijít odpověď. Znám ženu, jíž lékaři stanovili nepříznivou diagnózu a doporučili potrat. Ona se stále ptala svého dítěte, zda to má udělat – a ono ji utěšovalo, že vše bude v pořádku. Narodilo se zdravé dítě.
Hlubším rozhovorem beze slov je meditace. Kdo praktikuje jógu, koncentrační a meditační techniky, rozjímání a vědomé očišťování mysli, prožívá spojení se svým skutečným Já. Meditující matka dává svému dítěti ty nejcennější dary. Oba prožívají vzájemné prolnutí, jednotu bytí. Sdělují si pocity o lásce, radosti a blízkosti, v tichu a míru svých duší. Děti meditujících matek jsou klidnější a vyrovnanější, silnější a zdravější, dokonce prý i inteligentnější.
Zpíváme, recitujeme, čteme
Naši předkové neznali rádio a televizi, zpívali si sami. Při zpěvu dýcháme jinak, hlouběji, vytváříme v těle vibrace, které procházejí nejen dutinami a svaly, ale i kostmi. Zpěv uvolňuje napětí a odlehčuje mysl, jeho rytmus harmonizuje. Jak málo si dnes zpíváme, o to více jsme vystresovaní, sevření, úzkostní, nervózní. Jen si vzpomeňme na dětství, jak pro nás byly písničky a říkanky důležité, kolik jsme jich uměli, vyžadovali jsme, aby nám je zpívali. Poskakovali jsme do rytmu, točili se v kruhu, kývali tělem. Zdá se, že zpěv je přirozenou lidskou výbavou. Miminka se utiší při ukolébavce, smějí se při recitování říkanek. Proč tuto radost neposkytnout našemu dítěti už v bříšku? Zpívejme si a broukejme uklidňující melodie, zvláště lidové, spíš veselé a optimistické. Nenechejme na sebe dotírat sterilní muziku z rozhlasu, která je stále přerušovaná agresivní reklamou. Téměř ji nevnímáme, a tak nás ovlivňuje podprahově. Pro naše dítě však nic není podprahové, ono vnímá vše naplno. Tvrdé rytmy mu nic dobrého nedají. Dítě zná velmi dobře barvu a intonaci hlasu své matky a otce, podle zabarvení rozhovoru vnímá rozpoložení blízkých, vycítí-li obavu nebo vztek, prožívá to jako své ohrožení. Brzy také rozeznává přes břišní stěnu hlasy dalších blízkých (babičku, dědu, sourozence). Naslouchá i neznámým hlasům, proto se vyhýbejme rozhovorům s hrubými a ukřičenými lidmi.
Nejen zpěv, ale i básně, říkadla a pohádky projasní mysl, uvolní sevřené hrdlo a nastolí v nás správný harmonický rytmus, který je základem zdraví. Když si je ve volných chvílích budete opakovat, zjistíte, že si je dítě zapamatovalo a velmi rychle je bude jako batole opakovat. Některé maminky dokonce svému dítěti v bříšku čtou navečer nahlas pohádky, aby je přeladily k tomu, že přichází noc a vše se ukládá ke spánku. Mohou doufat, že dítě nebude mít po porodu převrácený rytmus dne a noci.
Harmonizující mantry
Také zpěv mantry ocení v těhotenství každá žena, která jógu praktikuje nebo se pro ni rozhodla až nyní. Jsou to prastaré zvukové vibrace posvátných slov, jejichž opakovaným zpíváním se zbavujeme nejen napětí, ale i starých návyků, nánosů karmy a uzavřenosti svého srdce. Existují speciální mantry podporující mateřské cítění, napojení na Božskou Matku. Nemusí vycházet jen z jógové tradice, známe i křesťanské zpěvy k Panně Marii a další mantry k uctění matky v nás.
V lekcích gravidjógy učím maminky zpívat kromě manter slabiku óm, která patří k neposvátnějším zvukům Asie. Zpívá se rozloženě, jako a-u-m. Indové věří, že tato vibrace (pratón, praslabika, pranava) stvořila svět a její tón stále znějící vesmírem udržuje celý kosmos v trvání. V meditaci můžeme zaslechnout její znění ve svém těle, v každé naší buňce, všude kolem nás. Je to tón bytí, z nějž je utkáno i naše dítě. Zpíváme-li ji často, vylaďujeme se v těle i mysli, napojujeme se na prazáklad sebe sama. Při zpěvu musíme mít rovnou páteř, nejlépe v sedu se zkříženýma nohama, aby vibrace postupovala od kořene páteře až k vrcholku hlavy. Hluboké hrdelní „aaa …“ rozezvučí naše břicho, podbřišek, křížovou kost, oblast ledvin. Postupně přecházíme jako po stupíncích přes solar plexus a hrudník k hlásce „uuu …“, vydáváme při přechodu jakési „eeiioouu …“. Tím se tón z břicha dostane do hrdla a nakonec do hlavy. Zavřeme ústa a bez přerušení přes masku obličeje stoupá zvuk k vrcholku hlavy –„mmm“. Zpěv opakujeme tak dlouho, dokud je nám to příjemné, někdy minutu, jindy hodinu.
Nedávno mi jedna žena radostně sdělila, že svou přípravu na příchod dítěte vzala velmi zodpovědně, kromě cvičení gravidjógy si navíc stále zpívala: „Já se těhotenstvím doslova pro-ómovala. A narodil se nám malý Buddha, klidný, šťastný a veselý chlapec.“
Jitka Stehlíková
Meduňka č. 11, 2006