Především je třeba si uvědomit, že dítě se nedá „vyrobit“ – dítě je dar. Dar života, dar nebes, boží dar. A někdo tento dar prostě v životě nedostane. Indové věří, že duše, které se k nám vtělují v koloběhu inkarnací, si své rodiče vybírají, aby mohly naplnit svůj osud, karmu. Nechce-li žádná duše k nám, neznamená to, že jsme něčím vadní, jen nejsme pro připravené duše – ještě – vhodní. Tady pomáhá schopnost naší mysli odpoutat se od lpění. Přijmout problém jako životní lekci a tvořivě ji zdolávat.
Učinila-li žena vše pro přípravu k otěhotnění a přece se nedaří, při práci s klientkami se mi dobře osvědčila následující metoda práce s představami, imaginace: žena si stoupne nebo sedne tak, aby měla rovnou páteř, a zavře oči, zklidní se. V duchu uchopí ruku své maminky a ta druhou rukou uchopí ruku své maminky, ženiny babičky. Babička uchopí ruku své maminky, tedy prababičky ženy, a ta si jí snaží v mysli představit, vzpomenout si na vše, co o své mamince vyprávěla babička. I prababička se volnou rukou spojí se svou matkou, o níž už nevíme skoro nic, snažíme se jí pohlednout do očí, naše představivost nám vykreslí její tvář. A tak můžeme jít řetězem rukou našich žen v rodu, procítit k nim lásku, vděčnost a obdiv za dar života, za mateřství, které naplnily. Vnímáme jejich lásku k dětem, která se jako proud přelévá z generace na generaci. Až žena prožije tuto mohutnou sílu lásky, zjistí, že teď je řada na ní. Její jedna ruka je prázdná – napřáhne ji do prostoru, do prostoru budoucnosti. A jestliže je už připravená, pocítí dotek dětské ruky, stisk dlaně. Je vsazena do zlatého řetězu mateřství.
Žena toužící po dítěti posiluje ženství radostným přijímáním i dáváním. Měla by se stát obrazem Matky-země. Dávám se stejnou lehkostí jako přijímám a přijímám, abych dávala. Mentální spojení s ženským aspektem bytí je úžasnou silou. Obracejme se tedy k ženství, které přesahuje naše osobní žití. V západní společnosti je ženství v křesťanství vyjádřeno v mariánském kultu nebo v úctě k světicím. Zato v Indii (zvláště jižní a východní) je ženská bohyně glorifikována v obrazech desítek božských aspektů jako bohyně bohatství, vzdělání a umění až po bohyně krvelačné nebo ryze mateřské, láskyplné… Každá si můžeme vybrat ten rys nadpozemského, ke kterému cítíme největší důvěru.
Posílení těla
Zdá se, že problém zdravých žen, které nemohou počít, spočívá v energetické neschopnosti dítě do sebe přijmout. Vajíčko se spojí se spermií, buňka se začne dělit, ale než se usadí v děloze, je po pár dnech smetena do ztracena. Ženě chybí cosi, co nejde snadno pojmenovat: síla, energie, vibrace, životní šťáva. Žena je pránicky slabá. Pojem prána nemá v češtině ekvivalent, překládá se jako energie, životní síla, životní éter. Kde není prána, není života. Pránu člověk získává z potravy a dechem, tělesnými otvory o ni přichází. Jakmile je pánevní dno, kolébka nového života, stále pránicky „odvětráváno“, síla sice do podbřišku přichází, ale neudrží se v něm, a tak nemá nový život vlastně živnou půdu. Jóga směřuje k tomu, aby prána v těle zůstávala, aby byla vyvážená a bylo jí všude dostatek.
K posílení pánevního dna existuje jednoduchý cvik nazývaný v jógové praxi ašviní mudra. Jednoduše se dá říci, že se jedná o stahování pánevních svalů – svěračů. Stahujeme oba svěrače tak dlouho, dokud je to příjemné. Během dne bychom to měli dělat v každé volné chvíli. Zpevníme svaly, a tím preventivně zamezíme možným únikům moči (inkontinenci) nebo úniku stolice. Jakmile do celého procesu zapojíme mysl, nastává práce s energií, pránou, protože „kde je mysl, tam je prána“. To už vyžaduje naše soustředění, proto ašviní mudru provádíme doma v klidu. Posadíme se do sedu se zkříženýma nohama nebo do sedu na paty, důležité je, aby páteř zůstala rovná, třeba usedneme na meditační polštářek, vědomě se několikrát nadechneme do břicha, aby se uvolnila bránice a všechny orgány v břichu a podbřišku. Poté stáhneme při nádechu pánevní svěrače, tj. okolo močové trubice i konečníku, držíme je tak dlouho, dokud nevydechneme. Potom svěrače uvolníme. Opět se zhluboka nadechneme a vydechneme a opakujeme nádech a výdech se staženým pánevním dnem. Po několikátém opakování můžeme pocítit v pánevním dnu výrazné teplo. Můžeme dokonce procítit nebo uvidět vnitřním zrakem, jak se světelný proud proud zastaví o pánevní dno a jako vír stoupá nad svěrači zpět do podbřišku, kde vyživuje dělohu, vaječníky a také vylučovací orgány včetně ledvin, sídla naší životní síly. Nedoporučuji před spaním, je to velmi nabíjející a oživující metoda.
K posílení celého těla je vhodná hathajóga, tai-či a podobné energetické cvičení, kdy zpevňujeme svalové partie, uvolňujeme tenze, protahujeme pohybový aparát, a zároveň pracujeme s energií, posilujeme se, a to má zpětný dopad na naši psychiku. Osvědčilo se také cvičení podle Mojžíšové.
Meduňka č. 2, 2005