V životě ženy se postupně objevují na tělesné úrovni tři velké proměny: menstruace, těhotenství a nakonec klimakterium (přechod). V našem seriálu se nyní zaměříme na období, kdy žena otěhotní a připravuje se k porodu. Náš pohled bude zacílen nejen na tělo, ale také na duševní a duchovní aspekty tohoto podivuhodného období každé ženy nosící pod srdcem vyvíjející se zárodek nového člověka. Jóga pro těhotné nazývaná gravidjóga je jednou z cest k šťastnému prožití tohoto náročného, a přesto překrásného období ženy.
Početí
Celá rozmanitost světa se dá vyjádřit polaritou dvou protikladných principů. Tato pravda se zračí v rozdělení člověka na dvě pohlaví – muže a ženu. Jejich spojením vzniká opět člověk, buď děvče nebo chlapec. Polarita zvaná aktivní, mužská, v sobě zahrnuje schopnost člověka vypořádávat se činně s životem, zpracovávat poznatky a zkušenosti rozumem, činné je bdělé vědomí, z nějž vychází logické myšlení a schopnost užívat jazyk. Zahrnuje všechny vlastnosti působení slunce – světlo, teplo, aktivita, pronikavost… Polarita ženská je principem pasivním. Vyjadřuje regeneraci, cykličnost, rozjímavost, ochranu. Stejně jako měsíc, který svítí do tmy tajemným světlem, tak se vynořují sny a emoce a my jsme napojeni na podvědomé síly. Tyto dva principy jsou vlastní oběma pohlavím. Při zrodu člověka dochází k promísení obou kvalit, z těchto dvou principů je nový člověk utvářen – u někoho je více z principu ženského, u druhého z mužského.
Z duchovního pohledu při početí nejde jen o boj mezi spermiemi, která dříve doputuje k vajíčku a spojí se s ním, jako spíše o kvalitu energií, jež převládnou ve chvíli splynutí. Traduje se, že lze vhodné síly vypočítat podle lunárních cyklů ženy nebo podle postavení planet na nebi nebo je lze ovlivnit správně konanými rituály. Jde však především o milost Boží. Ve chvíli, kdy dojde ke spojení vajíčka se spermií, je pohlaví dítěte dáno. Jeho rozvíjející se duše je ovšem utkána z obou přediv, v každém z nás je něco z mužství i ženství (Jung mluví o animovi a animě) a rodiče ruku v ruce budou vědomky i nevědomky obě polarity v dítěti po celé dětství rozvíjet.
Nový člověk se svou duchovní podstatou vtěluje do hmotného světa postupně. V prvních třech týdnech dostává embryo základ (esenci) svého fyzického těla a vtahuje k němu své duchovní Já a tímto pravzorem své fyzické konstituce své Já jakoby obalí. Mezi 17. a 21. dnem je Já zcela spojeno s fyzickým zárodkem. Od prvního měsíce do třetího se k tomuto Já přidružuje tzv. malé já se svou karmou. Od 3. do 5. měsíce se buduje éterické (životní) tělo, od 5. do 7. měsíce astrální (cítivé) tělo a pak až do porodu dítě zraje pod vlivem především mateských-měsíčních sil matky.
Dítě by mělo od prvních vteřin početí vnímat, že je na světě vítáno, očekáváno a s radostí přijímáno. Proto je tak důležitá mentální příprava rodičů před početím. Lidský zárodek není shlukem netečných buněk, již od početí je utvářena lidská paměť na všechny vjemy, prožitky a slova. Každé početí je velkolepá událost, je to kosmická událost, je to jako zrod dalšího nekonečného vesmíru. Opakují se v něm neskutečně obrovské síly tvořivosti, spolupůsobí vysoké mocnosti. Maminkám v kursech tento proces připodobňuji k sestupu kosmické bytosti do vesmírného těla. Jakmile je žena vyladěná a napojená na příjem těchto sil, může zažít následující imaginaci: ve vzpřímeném stoji se několikrát hluboce nadechne do páteře, až se tělo „rozsvítí“, z kostrče nechá zlatý proud prány sestupovat nohama do země a vědomě tímto proudem proráží až do nejhlubšího nitra planety, kde se spojí s jejím žhavým jádrem, s tlukoucím srdcem Matky-Země. Tak je žena uzemněna. Ale nejsme jen bytosti zemské, také kosmické. Proto s dalším nádechem nechává vystoupat zlatý proud skrze hlavu a lebku do výšin, atmosférou do vesmírných dálek, kde se spojí se svou hvězdou. A takto zavěšena na zlaté niti vědomě dýchá, pránicky prozařuje své tělo na tomto zemsko-kosmickém laně, až „zahlédne“, jak se z výšin po tomto proudu do jejího těla snáší zlatá bytost, zlaté děťátko. Je naplněna tak velkou radostí a štěstím, že se může dát do zpěvu, tance, do pláče, pospíchá do náruče svého partnera…
Tento stav vědomé radosti zažívá žena už od prvních chvil početí. Její tělo, mysl, duše jsou připraveny – a vlastní Já se napojuje k životnímu úkolu s plnou zodpovědností. V záplavě denních povinností většinou žena nezaznamená radostnou událost a začne tušit svůj jiný stav v době vynechání menses a při ranních nevolnostech. Její nejistotu pak rozptýlí těhotenský test nebo návštěva u lékaře.
Jiný stav
Těhotenství bývá někdy nazýváno „jiným stavem“. Je to velmi příznačné označení. To, co se děje s ženou, když otěhotní, je tak jiné od běžného stavu bytí, že je to až neuvěřitelné. Každá žena by si toho měla být vědoma, že se ocitla na devět měsíců v docela jiném stavu, než jaký zná. V čem je jiný? Změní se tělesně, duševně a duchovně. V těle se vyvíjí další lidské tělo a ženin organismus k tomu pracuje, balancuje mezi vypuzením cizího a přijetím nového. Spustí se řada hormonálních procesů, které plod chrání a ženu připravují na všechny tělesné změny. Smyslové orgány se vyostří: je třeba dobře vnímat očima, ušima, čichem, hmatem i chutěmi vše, co by mohlo ublížit nebo co je naopak potřebné. To má velký dopad na duševní stabilitu. Dojde mnohdy k výkyvům, nálady se střídají, smích se mění rychle v pláč, po jakékoli duševní činnosti rychle následuje únava.
Po duchovní stránce žena dozrává. Její vědomí sebe se rozšiřuje. Už se nevnímá jako něco výlučného – je tu s ní ještě někdo, tušený v hlubinách těla, koho nezná, a přesto už má k němu vztah. Zvědomuje se odpovědnost za nového člověka. V jeho zájmu se žena ráda omezí, učí se obětavosti. Na mysl přicházejí otázky po počátku života, kde s bere, jaká síla jej přivádí, jaký smysl to vše má? Prohlubuje se prožitek lásky s partnerem, otcem dítěte, láska ženy i muže dostává zcela konkrétní podobu v péči o nenarozené dítě. Nikdy předtím ani po porodu už nelze tento stav plně zažít. Vnímejte jej na sobě ve všech aspektech a krásách.
Užívejte si jiného stavu! Trvá jen devět měsíců.
Jitka Stehlíková
Meduňka č. 5, 2006